Bylo nebylo, žil byl jednou v Praze jeden relativně spokojený pade–až šede- sátník, otec dvou dospělých dětí, říkejme mu třeba pan X. Vystupoval poměrně často a kriticky v médiích, říkal, psal a svobodně publikoval co si myslel, jeho knihy, na to, že šlo více méně o tituly odborné, se kupodivu dobře prodávaly i četly, neboť spojovaly s odborností i vtip. Jak se jeho život postupně zklidňoval, s úlevou odhazoval všechny kdysi tolik stresující a frustrující touhy po poctách i krásných ženách, stačilo mu, že restituoval nějaký ten majetek, z něhož si pořídil krásný byt na Starém městě pražském, odkud to měl pár kroků do všech divadel, kaváren i do práce. Zkrátka idilka... až do doby, než idilickou hladinu života pana X, rozčeřila nečekaně slečna A. Původně jeho studentka, později milenka, druhá protagonistka našeho příběhu. Byla přitom jak věkem, tak rodinným původem, většinou svých dosavadních obskurních zaměstnání i mentalitou jeho nejmyslitelněji možným protikladem. Spojovala je snad osudová přitažlivost? Šlo o chemii? Osudovou lásku? Nebo jen obě strany chtějí využít, co život zrovna nabízí....? V této době také zuří v Praze boj o divadelní granty a pan X je předsedou grantové komise. Kdo utrhne víc, alternativci, nebo komerčáci, kdo víc profituje na lásce, mladé ženy a nebo starší muži...? Proč si vlastně mladé ženy vybírají starší pány, jako své milence?